Není ojedinělou výjimkou, že se zaměstnavateli může sejít více exekučních příkazů na přikázání pohledávky ze mzdy na stejného zaměstnance. Mohou být vyhotoveny i stejným exekutorem, který vede více exekucí na tohoto povinného, ale také mohou pocházet od různých exekutorských úřadů, které mají prostě stejného povinného.
Pořadí takových exekučních příkazů se určuje na základě datumu přijetí. Dle občanského soudního řádu v případě, kdy dorazí současně několik exekučních příkazů na mzdu, mají stejné pořadí. Jestliže ale nepostačuje částka k jejich plnému uspokojení, tak se hradí poměrně.
Přednostní pohledávky se vždy dostávají před ty „normální“, i když by dorazily později. Většinou se jedná o pohledávky výživného. Až dojde k jejich uhrazení, může přijít na řadu další exekuční příkaz v pořadí.
U některých opravdu vydařených dlužníků může nastat i situace, kdy zaměstnavatel eviduje třeba i deset exekučních příkazů na mzdu. Zaměstnavatel ovšem nemá právo tyto exekuční příkazy posuzovat a sám rozhodovat, zda je vůbec reálné všechno vymoci. Někteří zaměstnavatelé jsou totiž schopni poslat příkaz zpátky exekutorskému úřadu s tím, že jich už mají moc, ať si to exekutor zašle později. Toto je vážné porušení, jelikož plátce mzdy musí všechny exekuční příkazy evidovat a v případě požádání kdykoliv poskytnout informace exekutorskému úřadu ohledně stavu jejich exekučního příkazu.
Na závěr snad jen říct, že pořadí exekučních příkazů u stejného zaměstnavatele tedy upravuje pravidlo „Kdo rychleji přijde, ten dřív mele.“. A vskutku tomu tak je. Rozhodující je datum doručení exekučního příkazu zaměstnavateli. Ale pokud se jedná o přednostní pohledávku, na ni se vztahuje výjimka. Ta totiž dokáže vše přeskočit, ovšem v případě existence jiné přednostní a dřívější pohledávky, poskočí o příčku pod ní.